Snad všichni uroní slzu, když vidí nějaký dojemný hollywoodský příběh plný nekonečné lásky. A pak sami chtějí vztah, který by jen tak neskončil, jenže ne vždy to tak v reálném životě dopadá, že?
Jistě, bohužel, častější jsou vztahy, co vydrží kratší dobu, ať už pro vzájemné neshody, nevěru a další různé komplikace. Přitom bychom tak chtěli, ale neumíme to! Jen sedm procent savců žije ve vztahu, který nese prvky monogamie. A většina mladých dle různých studií a dotazníků nemá důvěru v nějaká opravdu dlouhodobá partnerství, prostě čekají, že jeden nebo druhý časem „selže“…
Podle českých statistik je to jasné – manželství trvá v průměru čtrnáct sezon, když to řekneme trochu sportovně. Když ale s někým opravdu souzníme, vyplavuje se hormon zvaný oxytocin a dává nám najevo vzájemnou blízkost a propojenost. Naprosto nemůže jít o totéž, jako při nějaké přelétavé lásce, která trvá jen pár nocí. Naopak, je to hluboký vztah plný niterného pocitu jednoty, který zažívají oba lidé. A určitě nejde jen o sex, ten se pak stává jen součástí celku nazývaného také spokojený a harmonický vážný vztah, který trvá celá léta.
Být sám? To ne, ani náhodou! Snad kohokoliv se zeptáte, odpoví navlas stejně, bez ohledu na věk, pohlaví, sociální zázemí a podobné aspekty. Proč potom je všude kolem tolik nevěry, proč se třeba na pracovišti začínají nové paralelní vztahy, když je nad slunce jasné, že nechceme stávajícího partnera nikdy ztratit? Přitom byste si měli být oporou i v těžkých chvílích a nerejdit po nějaké flirt seznamce.
Bohužel, když se dva lidé vzájemně nudí, odcizí se, nesdílejí spolu nic než to nejnutnější, složenky a péči o domácnost. Zkrátka a dobře nepodnikají nic, co by jejich vztah posílilo a utužilo. Odcizení je typické nejen pro kamarádství, ale i vážný vztah, zvláště pokud jste spolu už hodně dlouho a cítíte, že si už ani nemáte vlastně co navzájem předat. Jak tedy udržovat vzájemnou lásku, aby vzkvétala a jeden k druhému jste měli oprávněně respekt? Co pro to musíte udělat? Dáme vám pár tipů…
Pozor také na kritiku! Pokud jí bude moc, partner se zaručeně stáhne do ulity a bude jako takový komunikovat spíše méně. Pak se váš vztah dostává do kritické fáze. Kritika vůči něčemu, co ani fakticky nelze změnit, je přece nemístná, že? Partnera musíte milovat takového, jaký je, nesnažit se ho pořád předělávat k obrazu svému. Tak vážné vztahy nefungují, naštěstí…
Proč vlastně došlo k nevěře? Položme si tuto ožehavou otázku a nehledejme vinu vždy jen v partnerovi. Možná jsme se mu jen dostatečně nevěnovali a on pak hledal útěchu jinde, našel někoho, kdo ho vyslechne? Samozřejmě, měli jste si o tom dříve promluvit, ale bohužel, už se stalo. Jak situaci řešit? A dokážete vůbec odpustit? Na žádné nevěře nemá podíl jen jeden člověk a bez komunikace se žel už asi nikdy nedáte znovu dohromady.