Máte vztah, co jej snad nic nemůže narušit, všechno je perfektní, ale má to jeden háček! Partnerovi rodiče patří mezi tvory přímo nesnesitelné a o jeho sourozencích se bohužel nedá mluvit jinak. Co s tím?
Rozejít se a hledat ještě větší ideál, pokusit se rodinu vídat co nejméně a nedávat záminku ke kontaktu nebo jak se vlastně zachovat, když vás trápí podobné problémy? Nezapomeňte, že vaši domácnost tvoří jen dva lidé, nikoliv jeho maminka nebo její tatínek…
Základ tvoří dva lidé – vy a partner – takže mezi vámi musí panovat dobré energie, aby se od nich pak odvíjelo všechno ostatní. Vaše jednota pak pomůže vyřešit přinejmenším většinu sporů, které pak v domácnosti nastanou. A nemusí to být nutně jen mezi vámi, podobné situace nastávají i s dětmi ve společné domácnosti, které si sem přivedl jeden z partnerů. Vzájemný respekt je cíl, ale jak k němu vlastně dospět? Zvláště u odrostlejších dětí je akceptace „nových“ strýce či tety trochu obtížnější.
Pokud jste si totiž vzali partnera, tak i jeho rodinu – to je zcela jasná rovnice, kterou nemusíte řešit jen v případě, že ten druhý víceméně nikoho blízkého nemá (a pak je namístě se zeptat, proč vlastně?). Začít navazovat vzájemné vztahy s jeho nebo jejími rodiči aneb běh na dlouhou trať. Každý to zná, ale na konci celého maratonu je rodinné štěstí pramenící z příjemné pospolitosti. Nebo naopak noční můra, protože třeba pro tchyni nejste dost dobří? Na čem je třeba zapracovat, když budete žít v rámci jedné rodiny společně – i když třeba na druhém konci města?
A co ještě dělat, když veškerá vaše snaha přichází vniveč? Partnera rozhodně nemůžete nikdy donutit k tomu, aby své rodinné vztahy ukončil ze dne na den – a to ještě kvůli vám. Pokud vzájemný kontakt s jeho rodinou nemůžete vystát, zbude už jen jediné, a sice vídat se jen, když je to bezpodmínečně nutné – oslavy narozenin, Vánoce a podobně. Na nějaké „obyčejné“ nedělní návštěvy zrovna nemusíte, vymyslete si práci navíc, která rozhodně nepočká a buďte v tom důslední.
Výmluvy nezabraly, nedá se nic dělat – i to se stává. Poznámky, které nechcete zrovna slyšet, si tak budete muset bohužel vyslechnout. Odkývejte jim jejich pravdy a zase se stáhněte, nevynechávejte zbytečně rodinné oslavy a všechno bude hned lepší. Nesnažte se okatě zalíbit, protože to rozhodně neprospěje ani vašemu vztahu. Popřemýšlejte pak i o svých emocích, vyjadřovali jste je v souladu se společenskou etiketou nebo jste zbytečně vybuchovali? Druhá možnost rovná se pozdější omluva.
Vzájemné vztahy mohou být těžké i tehdy, když jste se narodili do stejné rodiny nebo žijete dlouho pod jednou střechou – natož, když vám do života vstoupí i partnerova rodina, kterou samozřejmě ještě ani zdaleka tak dobře neznáte jako tu svou. Je namístě zachovat chladnou hlavu, protože by vás později nějaké prudké chování mohlo přeci jen zamrzet. Především, žádná ultimáta! Takové jednání vůbec nemá smysl a mohlo by se později obrátit proti vám. Jistě nestojíte o nějaké zbytečné problémy a to, abyste byli ve své nové rodině nějakou černou ovcí.