Když jsou na lásku tři aneb zjištění o bokovce je nepříjemné

Zažili jste to někdy? Být bokovkou není příjemné už kvůli pocitu, že někomu jinému berete lásku. A odhalení, že partner má i někoho dalšího, také není zrovna oblíbeným hitem.

Tajné vztahy se dají udržovat bez odhalení dlouho

Nikoho doma nechce, žije single, a tak to podle jeho slov ještě alespoň pár let zůstane. Ale pak najednou slovo poruší a ožení se. Připadáte si pak jako v kategorii hledám milenku na nějaké seznamce, využitá jen na zábavu. Někdy to vyzradí dost neplánovaně, třeba sdělí suše, že se přestěhoval, společně s přítelkyní, na druhý konec města. Nepříjemná pravda, vlastně ji ani nechtěl sdělit, ale stalo se a nemůže se odestát, bohužel!

Zůstanete ještě s někým takovým vůbec v kontaktu? Jste přece bokovkou, v nezáviděníhodném postavení, ponižovaná a …čekáte, že se nakonec rozhodne pro vás? Život bohužel není romantický film, takže ke změně dojde jen ve vzácných případech. Nebo tehdy, když dojde ve vztahu číslo jedna k rozchodu. Ale chcete opravdu pouze čekat a doufat, jako známý literární hrdina Edmond Dantes?

Životní láska s někým zadaným – dokonce i to jde

[widget_multi_dating:64]

Vztah, který neponižuje a zároveň bude vlastně na vedlejší koleji. Chcete časem něco, co by mělo trvalejší charakter a vídali jste se dnes a denně? Pak nelze podobný scénář vůbec doporučit, ale na druhou stranu, lásce a citům prostě neporučíte. Pokud se svěříte přátelům a známým, většina z nich vás přinejmenším nepochopí. A přijdou i tací, kteří řeknou, že tohle nikam nevede a pokud chcete rodinu, musíte se rozhodnout rychle – upřímnost, která opravdu zabolí, jemně řečeno…

Možná je v tom i taková ta živočišná přitažlivost, co vám jednoduše nedovolí ze vztahu číslo dvě odcházet. Máte pocit souznění a nehodláte se ho vzdát, skoro až za jakoukoliv cenu. Bohužel, budete mít také jistotu, že jeho životní láska čeká někde jinde a bude se jí muset brzy ohlásit, odejít domů a předstírat, že se vlastně nic neděje. Přežijete to? Pak už stačí jen, abyste neposlouchala řeči kolegyň v práci o romantické lásce dvou lidí, co jsou si pro sebe vším a nikdo mezi ně nikdy nevstoupí.

Máte vůbec tu sílu, abyste ze vztahu odešli?

Je vůbec možné, aby takový systém fungoval dlouhodobě? Budou ho jistě provázet rozchody a odpuštění, snad jako i jindy v životě, ale máte na tohle dost duševních sil? Co když vstoupí mezi vás jednou i těhotenství – buď vaše nebo jeho přítelkyně či manželky, jak se v takový moment zachovat? Budete chtít skončit, už v takovém vztahu nechcete pokračovat? Zamyslete se a…

• Hrdost. Tu bude nutné spolknout, protože budete – ať tak či onak – obvykle v nevýhodě.
• Lítost a samota. Bojíte se, že zůstanete sama? Pak je namístě si promyslet takový styl vztahů?
• Vztah, který je vlastně jen napůl. Vyhovuje vám nebo v něm už raději nechcete figurovat?

Sbalit si kufry, jak se říká – a odejít. Ale není to lehké, nejde jen o nějaké oblečení, spíš o složité životní rozhodnutí, se kterým se musíme umět popasovat. Přestanete si ubližovat a začnete hledat vztah, jenž by vám vyhovoval o něco více – především pak takový, kde budete pro svého nového miláčka jasnou a neohrozitelnou jedničkou. Přeci jen, je to lepší pocit než po nocích brečet do polštáře, že váš partner přespává někde jinde, než si zrovna přejete a nemůžete s tím nic udělat?

Zamilovanost je tu na dva nebo tři roky…

…a pak prostě vyprchá nebo skončí, to je víc než jisté! Alespoň to, čím zamilovanost skutečně nazýváme a někteří ji mylně zaměňují za lásku. Být milenkou sice na první pohled nemá smysl, ale co si v životě nevyzkoušíme, tomu pak neuvěříme. Možná je lepší dříve než později…