Menu
Lepší potenciál při seznamování, ale také kvalitnější sebeprosazení. Kdo nezapojuje při vlastním toku řeči ruce, připravuje se dobrovolně o důležitou výhodu, která může znamenat opravdu hodně.
Sami si všimněte, že když potřebujete říci něco důležitého, gesta rukou rozhodně nevynecháváte. Ba naopak, ruce zapojujete víc než obvykle. Na otázku PROČ? by pak nejlépe odpovědělo i vaše podvědomí, ale pozor, ať to nepřeženete – a nevypadáte jen jako podivíni mávající hystericky rukama kolem sebe.
Možná v tomto ohledu trochu napoví jedna statistika. Moderátoři talk-show, kteří použili během dvaceti minut méně než 300 ručních gest, na tom byli ve srovnání žebříčku popularity hůř než ti, kteří se přiblížili pětistovce. Gesta rukou používají i kojenci, kteří se tím vlastně pomaličku učí mezilidským interakcím. Kojenec si velmi brzy všimne, že pokud používá ruce, lidé se mnohem víc zaměří i na jeho další pokusy o komunikaci. A tady je jen pomyslný začátek…
S gesty je to totiž mnohem efektivnější – zkuste si doma sami mluvit před zrcadlem a ruce dříve nebo později určitě zapojíte. Nebo zkuste hovořit s někým telefonicky, jednou rukou budete držet u ucha sluchátko, druhou zase dělat určitá gesta, jaká máte „naučená“ z běžné řeči. Můžete si svůj projev i natočit a poznat tak z pohledu další osoby, jak ovlivňujete druhé. Aneb, jak na vás působí, když vidíte sami sebe při mluveném projevu? Je to asertivita, špatně skrývaná nejistota nebo něco ještě jiného?
Neverbální komunikace je důležitá stejně jako slova – v některých okamžicích dokonce ještě více. Jde o to, jak působíte na publikum, ať už jde o volbu královny třídního plesu nebo jen malé popovídání s pár přáteli. Chcete pár tipů, díky nimž lépe vyniknete a budete i víc slyšet? Ruce vám pomohou, ale mohou také uškodit, tak pozor!
Otázkou také je, jak udělat gesta co nejvhodněji, abyste z nich vytěžili maximum. Vlastně to není těžké, ale některým věcem se lidé prostě musí učit – protože je nemají vrozené. Třeba odvahu lze vštípit v podstatě úplně stejným způsobem, jako se dítě učí mluvit – tak alespoň pravili antičtí filosofové. Kde tedy začít?
Chcete hovořit o dvou různých věcech, naznačíte to – a když hovoříte o sobě, ruce směřují k hrudníku, abyste dali patřičný důraz. Spojené ruce symbolizují jednotu, ruce v úhlu 45 stupňů s dlaněmi nahoru, to je znak upřímného a otevřeného jednání. Jistě, jde o klasickou řeč těla, ale ti, kteří chtějí zaujmout i nonverbálně, by se jí měli co nejdříve přiučit. Hodí se jim to nejen na prvním rande, tedy při setkání s potenciálním protějškem, na němž opravdu záleží…
Pokud se vás třeba jen jemně dotkne, je zcela jasné, že se mu líbíte – to je stará pravda, která nikdy a v ničem nezklame. Pokud jsou pohyby pomalejší, zřejmě jsou úmysly upřímné. Když jde ale o rychlé pohyby, ještě se slovním komentářem, nepotřebujete být znalcem v oboru řeči těla, aby bylo jasné, že na tomto rande něco nehraje. Možná se dokonce až vymklo z rukou! Pokud se s někým bavíte a ten člověk si neustále hraje s rukama a hladí se po nich, je to také jasné znamení, že chce, aby daná konverzace co nejdřív skončila. Ale možná také špatné svědomí. Nejste jediní, s kým randí, víte?
Seznamky jsem dříve přehlížel, ale našel jsem díky nim svoji životní partnerku. Proto jsem se rozhodl začít psát na blog o seznamkách, abych pomohl i dalším ve hledání partnera.
