Menu
Internet doslova změnil svět, už je dávno jiný než dřív. Stačila jen jedna generace a prakticky všechno je jinak, nejen, že se seznamujeme online, ale mnohdy dáváme na odiv i hodně ze svého soukromí v prostředí plném sociálních sítí.
Je to tak vůbec správně? Proč musíme nutně ukazovat svému okolí, že jsme zadaní a cítíme se dokonale šťastně? Není to spíš jenom ukázka, že o podobném stavu věcí chceme přesvědčit hlavně sami sebe, protože si nejsme zcela jistí?
Nastavit si status na sociální síti na „zadaný“ nebo „zadaná“ je dnes zcela běžné, stejně jako fakt, že podobné věci se mohou často měnit. Není lepší žít skutečný život a nesdělovat celému světu, že jsme si konečně někoho našli? To je otázka, kterou si někdy položil snad každý z nás. Virtuální existence je od té reálné někdy dost odlišná a můžeme tak doslova utíkat před světem. A proč si vůbec ty statusy píšeme a dáváme na odiv veřejnosti?
Na sociálních sítích dneška se ale určitě objevuje víc trapných frází, fotek a hesel, které nikoho nenadchnou, ale prostě se jimi musíme pochlubit. Detaily z vašeho života, každodenní hlášení o tom, co zrovna děláte nebo jak vnímáte aktuální počasí, určitě nebudou mít ohlas – minimálně ne takový, jak byste asi očekávali, když se o podobné pojmy a dojmy dělíte s ostatními přáteli na sociálních sítích. O tom, co zrovna děláte v devět večer, se nemusí nikdo dozvědět, nemáte snad soukromí? Něco jiného je to v případě celebrit, které někteří lidé chtějí napodobovat. Ale to už jistě nebude váš osobní případ, že?
S tím souvisí i lhaní, které je bohužel lidskému druhu zcela vlastní. Ať se jinak přihlásí, kdo někdy v životě nezalhal! Děláme to z mnoha různých důvodů, někdy jde o záměrnou lež s cílem získat výhodu, jindy zase je cílem spíš milosrdnost, myslíme si, že překroucení pravdy ublíží méně než pravda samotná.
Lež nejčastěji souvisí s nějakou formou strachu. Bojíme se, co si o nás další lidé pomyslí nebo že naše úmysly jinak snadno prohlédnou. A jindy se obáváme, že nebudete vypadat tak zářivě a skvěle, jak bychom si původně přáli – pokud nezalžeme a nepřikrášlíme si skutečnost o pár růžových barevných podtónů. Obava z důsledku vlastních činů nás také žene ke lži, ať už je to třeba umělé zkrášlení profilové fotky na seznamce nebo pár slov v inzerátu, kterými se chlubíme a rozhodně nás nijak nevystihují. Snad i proto, vidět sami sebe v lepším světle, si uvádíme do profilu okamžitě po začátku vztahu „zadaný“ nebo „zadaná“.
Mnoha lidem jejich hrdost nedovolí říct nahlas, jak se věci mají. A právě proto lžou, aby si vylepšili společenský obraz – a vypadali o poznání lépe. Baron Prášil by mohl vyprávět, ale určitě nemusíme zůstávat jen ve světě literatury. Prakticky každý z nás někoho takového zná, každý někoho podobného už někdy v životě potkal. Jindy je zase lež manipulativní a používá se zejména ve vztazích partnerských, ale také se k podobným věcem uchylují děti nebo rodiče. Lhaní může mít pointu také v pomstě bývalému příteli nebo manželce, kdy uškodí jejich nynějšímu vztahu.
Bohužel existují i chroničtí lháři, kteří mají výmluvu na vše a nikdo je už nebere vážně. Tedy alespoň, pokud je už trochu zná. Ne všechny lži ale dojdou tam, kde jsme je chtěli mít. Lepší pak bude jistě pravdomluvnost už jen proto, že si alespoň nemusíme své nepravdy dlouhodobě pamatovat.
Vystudovala jsem psychologii a seznamování lidí mě fascinuje. Proto jsem se rozhodla ze svého profesionálního pohledu psát články o seznamování.
