Požádat svou lásku o ruku, to nemusí vždycky dopadnout dobře

Žena chce být sice princeznou, ale…

Pokud se chystáte k té zásadní otázce, co vám už nějakou dobu nedá spát, mějte na paměti, že ne každá žena hodlá být princeznou z romantických filmů. Stereotypy nemají smysl, protože jednadvacáté století je o něčem jiném – princezna může stejně tak dobře mít luk a toulec se šípy na zádech a prohánět se po kraji v koňském sedle jako Mérida. A dala by to svému nápadníkovi velmi brzy najevo, možná dokonce dost nesmlouvavě. I svět divadla – často inspirovaný skutečností – má své příklady, že dívka z minulých generací, pokud byla zamilovaná, roztály i v podobných případech všechny ledy. Když jste už jednou rozhodnutí požádat o ruku, neměli byste nic oddalovat. Partnerské vztahy jsou hlavně právě o té rozhodnosti, jak vám nakonec potvrdí každý trochu zkušenější.

Dělat vše jako za starých časů? A proč vlastně ne. Platí jednoduchá pravidla, která byla velmi podobně prezentována nejen v lepších rodinách, ale také na starém českém venkově, zkrátka všude, kde se ruku žádalo. Žena dostala květinu a dostala svatební prsten, úměrně majetkovým poměrům muže. Ten pak klekl na koleno, aby ženě vyjádřil úctu a pronesl žádost. Poté se obvykle dohodl s rodiči na svatbě, věnu a dalších drobnostech. Dnes už stačí jen pomyslné požehnání. A někdy ani to ne, dva mladí lidé se vezmou, i kdyby s tím snad jejich rodiče nesouhlasili, což je věc dříve nevídaná…

Emancipace dokráčela i do žádostí o ruku

Ženy dnes již bez nejmenších okolků pozvou muže na rande, přesně ve stylu – co si sama neudělám, to také nemám. Většinou jde o hodně jisté typy, které vedou firmu nebo mají ve světě, co jinak stále patří mužům, svojí důležitou úlohu. Některé z nich dobře vědí, že pozvánka na schůzku nemusí přijít, pokud nevzejde přímo z jejich strany, řada pánů je spíš přirozeně ostýchavá, nebo – lépe řečeno – se prostě bojí odmítnutí a jisté společenské potupy s tím spojené. Mnoho mužů se však nechává slyšet, že kdyby je snad žena požádala o ruku, budou z toho dost udivení. Jak třeba řekl Jaromír (27 let). „Nejspíš bych si říkal, že je zrovna Apríl a díval se do kalendáře. Určitě bych to nebral nějak vážně, jsem až moc konzervativně laděný. Asi bych ani nevěděl, co mám vůbec odpovědět.“

Pozor, abyste něco přeci jen neuspěchali. Žádost o ruku třeba po čtvrt roce, to je někdy rovnou i žádost o konec vztahu, misky vah jsou neúprosné, a pokud příliš tlačíte na pilu, tak se podobná věc nemusí vůbec vyplácet. Platí to nejen pro zralé ženy, které už vědí, co od života očekávat, ale i dosud spíš nezkušené mladé slečny. Po krátké době se prstýnek nedává, mělo by jít spíš o otázku pár společných let, kdy si budete podstatně jistější – jestli je právě tohle protějšek, se kterým chcete strávit ještě mnohem víc času.

Co si přesně partnerka o manželství myslí?

Jistě, i tohle je důležitá otázka. Možná vaše nastávající vůbec žádnou svatbu nechce a nehodlá na svém původním předsevzetí už nic dalšího měnit. Pokud ale jdete trochu víc najisto a nediskutovali jste už dřív o svých názorech – a slečna vašeho srdce odmítla variantu, že by kdy měla jít k oltáři, možná se vám hodí pár tipů, jak tuto žádost o ruku provést.

• Loďka na jezeře. Zní to romanticky, ale pozor na partnera, co nerad vodu a stísněná místa.
• Oblíbené místo vás obou. Možná to, kde jste se seznámili nebo takové, kam rádi chodíte.
• Prosluněná pláž. Klidně i na letní dovolené, kdy jindy se zeptat, když ne zrovna teď?
• Veřejné místo. Třeba restaurace vyšší cenové hladiny. Ale pozor, je to trochu neosobní!
• Západ slunce. Originální nápad, možná už méně originální provedení. Vše dobře promyslete!

Buďte originální, ale samozřejmě ne za každou cenu. V dnešní době určitě neuděláte chybu, když do žádosti vnesete něco svého a trochu se budete držet i tradice. Romantika má něco do sebe, o pocity a momentální náladu tu jde především. Jinak hrozí, že žádné „ano“ neuslyšíte a může jít dokonce i o frašku.