Rozvod aneb jak ho přijmout, když nám vstoupí do života

Rozvod by měl být až posledním bodem na dlouhém seznamu, existují přece partnerské poradny a další možnosti, pomoci mohou i přátelé nebo rodiče, jindy je zase třeba se přestěhovat do jiného města. Rozvod je velmi podstatné životní rozhodnutí a musí se promýšlet ze všech směrů. Jak se dotkne vašich společných dětí? Co rozdělení bydlení, jak to bude s bytem? To vše je třeba důkladně zvážit…

Když už máte rodinu, je třeba trochu zvolnit

Kdo je rodičem, nerozvádí se bohužel jen promptně ve dvou, ale má i diváky – a ti by si měli odnést co možná nejméně negativních vjemů z celého procesu, na tom se určitě shodne maminka i tatínek. Ale jak to udělat, když dojde k rozvodu a ten bývá někdy docela bouřlivý? A mimochodem, trvá klidně i pár dlouhých měsíců, což je celkem běžný časový harmonogram, když si obě strany dělají nějaké ty naschvály a vytahují na světlo světa staré křivdy. Každý život určitě čeká vícero zamilování a někdy se mosty boří rychlostí blesku, i kdyby to někoho bolelo, i kdyby si děti myslely své a v dospělosti se s jedním z rodičů vůbec nebavily. V danou chvíli prostě člověka zmatou hormony, růžové brýle zamilovanosti, sladká slůvka z internetových seznamek a problém je na světě.

Každý, kdo někdy prošel rozvodem si po čase položil otázku, jestli tehdy nemohl řešit vzniklou situaci přece jen jinak, než takto – ale už je pozdě, život je dál a je třeba se ze stavu věcí spíš alespoň trochu poučit. Nejde jen o nějaký papír – ten papír vás bude provázet klidně i celý život, zvláště pokud máte společné děti.

Rozvody mají dva druhy, ne vždy jde o snadný proces

[widget_multi_dating:64]
Pokud se bývalí partneři umějí stále dohodnout a společná řeč nad žhavými tématy jim nedělá problém, rozdělí si majetek a péči o děti tak, aby to vyhovovalo oběma bez jakékoliv jurisdikce nad nimi, je to vlastně výhra – a tím pádem se dostáváme k tématu „nesporný rozvod“, jenž proběhne zdánlivě v naprostém klidu a pohodě. Návrh na rozvod podepíšou oba, minimálně půl roku už spolu nežijí, výživné je vypořádáno a pak už stačí jen ověřit podpisy, rozvést se jde teoreticky i v řádu dnů, jen to vůbec není obvyklé, zvláště pak v dnešní společnosti.

Pak je tu ale ještě rozvod sporný, který je úplně o něčem jiném. Především pak trvá hodně dlouho, někdy se potáhne i měsíce (ve výjimečných případech dokonce i celé roky) a stačí vlastně jediné – aby jeden z partnerů s rozvodem kategoricky nesouhlasil. Soudy totiž musí vyřešit všechny detaily a okolnosti, otázkou je, proč by mělo být manželství rozvedeno. Dokumentace přesahuje stovky stran, vyzývají se svědci, potvrzují se listiny, zkrátka je to na hodně dlouho.

A jak vlastně na rozvod pohlížejí děti?

Polovina českých manželství je rozvedená a nejvíce tím trpí hlavně potomci těchto bývalých párů. Děti do dvou let situaci těžko chápou, jsou fixovány hlavně na matku, a pokud otec najednou ze života zmizí – nebo se v něm bude objevovat jen málo – nebudou dobře spát a náladě taková situace rozhodně nepřidá. Děti, které jsou trochu starší (2-4 roky) pak berou situaci hodně podobně, nechtějí, aby šli rodiče od sebe a dostavují se mimo jiné špatné sny, nulový respekt k autoritám, neustálý pláč…

Děti, které jsou stále předškolního věku, ale už je jim pět nebo šest, se mohou za rozvod rodičů samy obviňovat a s projevy jsou na tom stejně, jako jejich o něco mladší vrstevníci. A jak se projevuje rozvod rodičů u novopečených školáků? Dobře už chápou význam slova rozvod, ale samozřejmě je podobná situace vůbec netěší. Během puberty je situace podobně složitá, pochybnosti o autoritách mohou vést – za špatných okolností – k náchylnosti k nějaké partě a třeba i drogové závislosti. Je proto třeba s dětmi vše rozebírat a vyjasňovat si, jinudy cesta nevede.