Svatební zvyklosti jsou někdy stoletou tradicí, jindy naprostou novinkou

Na svatbě se musí všichni bavit, už jen proto, že zde budou desítky – a možná i stovky hostů – členové obou rodin, vaši blízcí přátelé, známí a určitě i další. Co patří mezi klasické zvyky a co je mezi námi spíše novotou? Pojďme si představit, jak vypadá současná průměrná česká svatba…

Bílé šaty aneb bez nich by to určitě nešlo

Nevěsta v bílém, to už je tradice trvající snad i tisíce let. Symbolika panenské nevinnosti před mnoha generacemi je už dávno pryč, ale na tuhle barvu jsme si u šatů, které ze slečny udělají paní, vlastně už zvykli. Stejně důležitým svatebním zvykem je i výměna prstenů. V americkém stylu je spojená také s dlouhým slibem, pravoslavná svatba se pojí zase s korunovací nevěsty i ženicha, u nás je ale klasika hlavně v prstýncích – ať už jsou z obyčejné chirurgické oceli, což se obecně zase tolik nesluší nebo nějakých dražších kovů.

Dávným zvykem je také házení rýže, ženich také dostane koňský chomout přes hlavu. Zrnka rýže mají symbolizovat štěstí, chomout zase jho, které na budoucího manžela čeká, samozřejmě vše myšleno s jistou nadsázkou. Novomanželé také ničí talíře a společně zametají střepy, což je naznačení skutečnosti, že odteď budou všechny potíže a trable řešit ruku v ruce, prostě na to všechno v životě budou dva!

A bez čeho se ještě svatby neobejdou? Třeba dort!

Novomanžele čeká během jejich velkého dne ještě mnohem víc – ať už se potkali během rande naslepo nebo na klasické seznamce, svatební hostina má spoustu standardů a všichni se snaží je dodržet, jinak totiž hrozí smůla. Dvojice dělá spoustu věcí společně, už jen proto, že (obvykle) také bude sdílet jednu domácnost. Jde například o…

• Krájení dortu. Tradiční chvilka, při které se musí dvojice sehrát, podobně u zametání střepů.
• Jezení polévky. Jeden bryndák, lžíce, co má v sobě díry – a teď se snažte, ať polévka chutná!
• První tanec, bez něj by to zkrátka nešlo. Na parketu jsou jen oni dva, až pak přijdou další.

Určitě také pamatujete veselé scény z různých komedií, kdy se takzvaně unáší nevěsta. Pár svatebčanů nastávající paní odveze a ženich ji musí hledat – většinou to nejde bez pomoci, ochotní kamarádi budou po cestě dávat indicie. Ale pravdou je, že právě tento zvyk se dnes vlastně už tolik neudržuje, klasikou je spíše v menších obcích než velkých městech. Naopak házení kytice je zvykem, který jste už určitě na nějaké dřívější svatbě zažili – svobodné kamarádky nevěsty soutěží, která chytí květiny jako první. A ta, jíž se zadaří, by se měla do roka vdát.

A jak se slaví svatby v cizině? Vlastně i podobně

Němci například nerozbíjejí jen jeden symbolický talíř, ale rovnou celou sadu nádobí. Je to plýtvání? Toť otázka, samozřejmě jde o tradici, na kterou se vynaloží větší množství prostředků, ale zůstává pravdou, že svatba je i tak relativně drahý špás a náklady na servis se tak v rozpočtu spíše ztratí. Ve Velké Británii je zase klasikou rej družiček kolem nevěsty, obvykle mají tyto malé dívenky i stejné šaty jako nevěsta. Rozhazují po cestě lístečky růží, což je opět takový rituál štěstí. A jak je to třeba v Albánii? Ženich i nevěsta slaví každý někde jinde, svatba je obvykle o víkendech, snad aby oslava byla ve dnech, kdy mají všichni volno a mohou si dopřávat.

Čína má také svůj zvyk, pro nás spíš netradiční. Nevěsta by měla být oděná v červeném, protože tato barva symbolizuje peníze a štěstí. V Africe je zase svatba radostí pro celý kmen nebo vesnici, pozvou se naprosto všichni příbuzní ve vzdálených krajích a veselice trvá hodně dlouho. A jaká bude právě ta vaše svatba?