Vztahy z rozumu rozhodně nejsou doménou minulých staletí

Zamilovanost je otázkou měsíců nebo nejvýše pár let a postupně vyprchává. Mnoho lidí pak vsadí na racionální stránku celé věci než na to, co jim říká srdce.

Svobodné rozhodování je až dílem minulého století

Mít volnou ruku v tom, koho si vybereme za životního partnera? V tom je dnešní doba v porovnání s historií docela dosti velkorysá. Devatenácté století se určitě neneslo v duchu online seznamek a sňatek mnohdy domlouvali rodiče. Podobný trend nebyl k vidění jen u šlechtických rodin, které tak chtěly spojit velké majetky v jeden celek. I český venkov často zažil nešťastnou lásku a pozdější manželství domluvené rodiči s nastávajícím ženichem, bohaté věno a někdy dokonce i zločin kvůli touze po volnosti. Příběh Maryši rozhodně není ojedinělým a vzácným, řadu podobných případů bychom našli i mezi středověkou šlechtou, indickými rodinami nebo třeba africkými kmeny. A jaká je situace dnes? U řady lidí je racionální konstrukt povýšen nad hlas srdce, ale je to zcela v pořádku?

Jaký vztah toho dokáže vydržet víc?

Zatím mluvíme o (vážném) vztahu, a nikoliv o manželství, ostatně – jednadvacáté století rozhodně není o vdavkách a ženitbě ještě před dvacítkou, jako spíš o nástupu single domácností nebo volnějších vztahů. Větší šance odborníci pak mnozí přisuzují vztahu z rozumu, jakkoliv zní vztah z lásky krásně, romanticky a ušlechtile, má určité slabiny, kvůli kterým nemusí vydržet dlouho. A také to neznamená, že ve vztahu z rozumu není ani špetka lásky.

V čem takový vztah vlastně vyniká?

• Dvojice zná své kladné stránky i negativní rysy povah lépe. Odpadá ono velké překvapení, které po fázi zamilovanosti zaručeně přijde – iluze totiž k počátkům lásky určitě patří.
• Oba mají mnoho společného. Dokonce víc než dva, kteří jsou spolu, protože se znají měsíc, jsou zamilovaní a moc o sobě vlastně dohromady nevědí. Vztah z rozumu dá dohromady dva lidi podobných povah, společenské úrovně nebo koníčků, ti si pak jistě dokáží lépe vyhovět.
• Partneři do nepohody. Víme, že život není peříčko. A rozhodně je pak lepší se o někoho pořádně opřít, když už známe víc jeho povahových rysů a bereme jej takového, jaký je.

Odpadá prvotní jiskření, se kterým jsou spjaty vášnivě zamilované vztahy. Experti samozřejmě uznávají, že vztah z rozumu může mít jisté trhliny – zejména pak ve své emocionální části. Někdy se jeden z partnerů rozhodne hledat velké city někde jinde, protože necítí od svého partnera ono silné pouto. I přes tento potenciální problém se však odborníci shodnou, že vztahy z rozumu vydrží obecně o poznání déle než vztahy postavené jen a pouze na zamilovanosti.

Zamilovanost dříve nebo později trochu pohasne

Vážný vztah je už prostě takový, o podobných věcech pojednává řada nestárnoucích hudebních šlágrů nebo snímků ze světa stříbrného plátna. Láska jako z románu je sice krásná, ale po pár měsících už prvotní vášeň trochu opadá, i když jsme se předtím cítili jako na růžovém obláčku. Ať už jsme se našli na SMS seznamce nebo se potkali při polední pauze na obědě ve firemní kantýně, po nějaké době nebudou ideály o tom druhém takové, jako první den. Do vztahu se vmísí trochu všednosti, a zvláště pro mladší ročníky to může být něco, s čím se dá jen těžko bojovat. Pocit štěstí je bohužel prchavý a platí to i pro vztahovou rovinu.

Určitě je ale pravdou, že je lepší kombinace těchto dvou variant – nedávat přednost levé nebo pravé ruce, lepší je používat obě, jak by řekl klasik. Není důvod ustupovat z vlastních hodnot nebo toho, jak chceme uspořádat svůj život. Berme okolí takové, jaké je, což platí i pro životního partnera. A pokud jej ještě nemáme, je třeba být při výběru trochu velkorysejší. Všichni mají své chyby a někdy není od věci trošku slevit z nároků.