Jak dlouho čekat na sex?

Tyhle všechny rady evidentně směřují k tomu, aby se spolu dotyční milovali co možná nejdříve, hned jak to etiketa dovolí. Ale tak jednoduché to není…

Dívka nebo žena, muž nebo chlapec?

Především je obrovský rozdíl, jestli spolu randí mladí lidé nebo dospělí. Jinými slovy ti, pro které by to pravděpodobně byla nová zkušenost nebo někdo, kdo už má leccos za sebou. Obecně bývá častější, že první sex iniciuje muž a žena se „podvolí“. A tady přichází ten kámen úrazu. Pokud je dívka panna a šlo by o její první zkušenost, pravděpodobně nebude chtít dát prvnímu klukovi, který se za ní otočí. Plus se samozřejmě může bát, pro hodně dívek je první sexuální styk nepříjemný, bolí to a ona se bojí, bojí se bolesti i toho, že jí její partner i kdyby nechtěně nějak ublíží. Mladá dívka by tedy neměla spěchat, měla by počkat, až bude mít ke svému milému vybudovaný pevný citový vztah, až si bude jistá, že „to“ chce poprvé dělat právě s ním a s nikým jiným. Že i kdyby se pak stalo cokoliv, nikdy nebude litovat. V takovém případě se čekání na první milostnou zkušenost nedá stopovat. Pro jednu to mohou být dva měsíce, pro jinou klidně půl roku. Chlapec by ale především dívku neměl do ničeho tlačit. Pokud ji opravdu miluje, počká. Mužům, kteří své partnerky do prvního sexu nutí (ať už neustálými dotazy „kdy jim konečně dá“ nebo citovým vydíráním „jestli mě opravdu miluješ tak…“) asi o nic jiného než o sex ani nejde…

Pokud spolu randí dospělí, u kterých se dá očekávat, že mají sexuální zkušenosti bohatší, pravděpodobně na věc půjdou rychleji. Stejně ale platí, že by žádný z partnerů neměl toho druhého do ničeho jakýmikoliv způsoby tlačit. Láska je věc svobodná a jakékoliv vynucování způsobí víc škody než užitku.

Všichni mí kamarádi už…

Ta nejhorší věc, jakou se vůbec dá udělat je nechat se do prvního milování dotlačit okolím. Že moje kamarádka měla první sex už na prvním rande a bylo to nejvášnivější milování jejího života? Že všichni okolo přišli o věneček už před osmnáctkou? No a co? Milování není závod, nejde o to, kdo bude první, kdo toho bude mít víc a ve větší frekvenci. Zásadní věc je nedělat nikdy nic, co svobodně nechcete. A kamarádi? Pokud se vám posmívají kvůli tomuhle, pak snad ani o pravé kamarády jít nemůže…

Bude nám to klapat i v posteli?

Pravděpodobně nejhloupější argument, který pro brzký sex padá. Vztah přece není založen na tom, jak je kdo dobrý při milování. Nehledě na to, že se lidé zkušenostmi učí a zlepšují. To, že je vás protějšek naprosté nemehlo ještě neznamená, že kvůli tomu máte zahodit láskyplný a nadějný vztah. Ne že by na sexu nezáleželo vůbec, ale hlavně pro začátek jsou důležitější věci intelektuální a fyzická přitažlivost. A milování? To se může doladit časem.

A jak tedy na to?

V odstavcích výše bylo popsáno, co všechno nedělat. Jak nemyslet. A také bylo řečeno, že vše je vysoce individuální. Co tedy ale dělat? Jak se v tom má člověk vyznat?

Především závisí, jak bylo zmíněno, na těch dvou. A proto je vůbec nejlepším řešením si o tom s tím druhým otevřeně promluvit. Jak dlouho chce čekat na první sex, co očekává a co vlastně chcete vy. Někdo touží být dobýván, jiný zase chce mít vůdčí pozici. Promluvte si o tom otevřeně a na rovinu, zabráníte tak mnoha nesrovnalostem a omylům. Pokud vy jste zvyklí spát se svými protějšky již na druhé schůzce, ale ten druhý po třech měsících intenzivního budování vztahu, poté byste se měli přizpůsobit pomalejšímu. Vy o sex budete stát vždy. Pro toho druhého by takhle brzké milování mohla být naprosto traumatizující, příšerná zkušenost. Vše také stojí na dohodě. Můžete se domluvit na kompromisu. A nebo prostě nechat věci plynout s tím, že se to nějak vyvine samo…

Hlavně druhého nikam netlačte a pokud máte dojem, že druhý tlačí vás, promluvte s ním o tom, nedělejte nic, co by se příčilo vaší vůli. Vztah není boj a závod, je to souhra a souzvuk.