Menu
Zodpovědná, pečlivá a spořádaná panna a oproti tomu rozlítaný, nešikovný a spontánní střelec. Může existovat větší protiklad?
Když spolu ti dva po nějaké době chození začnou žít, projeví se jejich vzájemný povahový nešvar naplno. Panna chce mít všechno srovnané, uklizené a organizované. Střelec se něčím takovým zkrátka odmítá zdržovat. Žije okamžikem a ten miluje. Nic jiného pro něj neexistuje a on se tím ani v nejmenším nehodlá zabývat. Utrácí, jak zrovna chce a neřeší, co bude jíst zítra. Dům je pro něj spíš technická zastávka před dalším dobrodružstvím a je rozený chaotik. A to panna nedokáže rozdýchat. Chvíli se to snaží řešit, vyčítá a stěžuje si. Pokud se nic nezmění, většinou jsou možné dva vývoje situace. Buď se naštve a odejde, nebo to zkrátka vzdá. Bude uklízet i za střelce, jen aby měla klid a přestane se na něj vázat. Může se tak snadno stát, že dvě minuty před plánovaným odchodem plně připravená panna už stojí přede dveřmi a střelec se při tom teprve zvedá od počítače a zjišťuje, že má někam odejít. Ale panna nemá problém jít bez něj. Ani jedno výše popsané vyústění situace však není ideální. Tento druhý přístup (o tom, proč je ten první špatně, asi není nutné diskutovat) naznačuje, že to může skončit tak, že panna začne střelce považovat za méněcenného a kompletně v něj ztratí jakoukoliv důvěru. A to by ve vztahu být nemělo. Střelec si proto musí uvědomit, že pořádek a alespoň nějaký řád je pro pannu životní nutností a snažit se ho alespoň částečně dodržovat. Pomoci by bylo, když si ti dva o všem otevřeně a přímo promluví a stanoví si pevná pravidla, co má kdo v domácnosti udělat.
V čem si tihle dva fakt sednou, to jsou diskuze. Střelec je zábavný společník a realistické panně imponuje. Dokáží se bavit doslova hodiny o čemkoliv. Problém ovšem je, pokud svou výmluvnost začne střelec využívat k tomu, aby odváděl řeč jinam kdykoliv panna projeví tendenci něco řešit. Zkrátka se musí hvězdný lučištník naučit zodpovědnosti. Jen na zábavě vztah postavit nejde.
Ale to nejde ani na realistickém a střídmém přístupu k životu. Panna je dosti svázaná konvencemi a občas, jako by se plná starostí úplně zapomněla bavit. Právě smíšek střelec je potom ten ideální, kdo by ji to mohl znovu naučit. Přinést do vztahu barvy, zábavu a uvolnění. Občas i proti vůli panny, která se v duchu směje, a přitom se zoufale snaží udržet chladný a nezúčastněný výraz.
Dostát vysokým nárokům panny je v podstatě nemožné. A když se střelec konečně začne učit zodpovědnosti a systematičnosti, mohou ho rýpavé panniny komentáře kompletně znechutit. Panna by měla pochopit střelcovu chaotickou podstatu a ke všem zlepšením v oblasti úklidu a spolehlivosti přistupovat pozitivní kritikou, dostatečně ho chválit a motivovat postupně jít dál. Ne jen kritizovat, co všechno je pořád ještě špatně. Panna také musí pochopit, že pro střelce je alfou i omegou svoboda a naučit se jí pokud možno vůbec neomezovat.
Střelec je velmi společenské znamení a panna se vůbec nebrání, když ji někam vytáhne. Ale pozor, panna potřebuje cítit, že si jí ten druhý všímá. Pokud ji střelec bude pravidelně „zapomínat v davu“ v návalu nadšení ze setkání s přáteli, bude to panna nést velmi nelibě. Také může být poněkud zoufalá, když střelec provede nějaké ze svých vyhlášených faux pas, kterými je tak vyhlášený. Střelec je totiž nadšený, ale nešikovný a má tendence mluvit dříve než myslet, a tak občas říct něco, co vlastně zaznít vůbec nemělo a snahou o zlepšení se do toho zabřednout kompletně. Úzkoprsá panna to může nést jako nesmírnou ostudu a po pár takových představeních už se střelcem kamkoliv chodit odmítne. Tohle se asi řešit moc nedá, střelec to nedělá schválně. Snad jen panna by si měla uvědomit, že společnost jejího partnera nesoudí. Směje se tomu a vzápětí už si na nic ani nevzpomene, protože střelcův vtip všechno zase srovná.
